• Invaze
Tak jako nebyl příběh důležitý v jedničce, není nijak protěžován ani tentokrát. Naopak je reprezentován jen několika málo renderovanými filmečky. V nich se odehrává děsivá invaze žlutých ponorek do největších měst naší planety a vzápětí zběsilé řádění šílených králíků. Nicméně herní náplň není s příběhem v podstatě nijak spjata, snad jen rozdělením disciplín podle toho, na jakém kontinentě se odehrávají. Takže tu máme Evropu, Severní a Jižní Ameriku, Afriku a Asii. Kde začnete plnit svou raymanovskou povinnost zastavit králičí nájezdy, to je naprosto jedno.

Oproti jedničce jde o ještě větší zjednodušení. Každý výlet začínáte v cestovní kanceláři, kde si zvolíte, kam pojedete a následně se přesunete na daný kontinent. Jde to až tak daleko, že z odemčených miniher si můžete skládat zájezdy svoje a ty pak hrát stejným způsobem jako ty předpřipravené. Takže ve výsledku nejde ani tak o to, v jakém pořadí jednotlivé úrovně hrajete, ale jak dobře. Na druhou stranu si do vlastních výletů zařadíte jen ty minihry, které vás baví a ostatním dáte vale, což je oproti prvnímu dílu určitě krok vpřed. Další levely odemykáte jednoduše tak, že sérií miniher zakončíte s určitým skóre a tím zpřístupníte novou výzvu.

• Mini-hry
Kupodivu jich je o patnáct méně než minule, tedy šedesát. Už tady začíná ryba trochu smrdět. Horší ale je, že spousta z nich je na jedno brdo, jen s trochu poupraveným ovládáním. Samozřejmě se najdou světlé výjimky, které jsou buď úplně nové nebo i přes svou neoriginalitu velmi zábavné. Příkladem budiž obsluhování dvou nenažranců, kterým nosíte stále větší a větší hamburgery a jemným nakláněním Wii-mote musíte zabránit jejich spadnutím na zem.

Další vcelku podařenou blbinkou je hra na flétnu, kdy si Wii-mote dáte před obličej a mačkáta tlačítka ve správném pořadí tak, abyste vylákali kobru z košíku. Velmi zábavné jsou pak minihry pro čtyři hráče, ve kterých chybějící živé oponenty nahrazuje počítač. Třeba americký fotbal, kdy se počítá čas, po který máte v držení míč. Ostatní se za vámi pomocí joysticku honí a zatřesením Wii-mote provedou bodycheck, míč vyrazí a zmocní se ho.

Her je sice poměrně dost, ale jak už jsem řekl, spousta jich je na jedno brdo. Například sedíte v kině a přiložením Wii-mote k uchu telefonujete. Když hlídač v sále rozsvítí, musíte dát mobil dolů a zkusit mačkáním tlačítka poslat zprávy ostatním. Tahle minihra má dva brášky. V jedné házíte na učitele otočeného k tabuli papírové koule, v druhé sedíte v práci a pokud se šéf nedívá, tak se houpete na židli a děláte různé jiné vylomeniny.

Úroveň s telefonováním v kině sice není nudná, nicméně jestliže se znovu a znovu opakuje v jiných podobách, prohnilost se v rybě rozlézá. V podobném duchu jsou to pak různé závodní hry (zatáčíte pomocí naklánění Wii-mote), běhací/plavací (zběsile mácháte oběma rukama), zapamatovávací a další. Ne že by se autoři nesnažili, ale práci si rozhodně usnadnili, jak jen to šlo. Na první zahrání je většina miniher sice úžasná díky originálnímu nápadu, ale podruhé už k nim nic moc netáhne.

• A zase střílení a zase tančení
Aby byl první díl vykuchán do poslední kostičky, vrací se i úrovně se střílením záchodových zvonů a taneční variace. I když tentokrát se sice netrsá, ale v kapele hraje na různé nástroje. Ovládání je úplně stejné jako minule u tančení, tedy trefit se švihnutím Wii-mote a nunchaku do rytmu, případně v klidnějších pasážích předvést nějaké divadlo pro diváky pomocí točení ovladači, tak jak je nám předváděno na obrazovce. A přestože jde o sprostě okopírované úrovně z minula, je hraní v kapele opět asi tím nejzábavnějším, co Rayman nabízí. Hlavně pro jednoho hráče, protože můžete pilovat dokonalé provedení skladby a nahrávat rekordy, tak jako v Mario&Sonic at Olympic Games, pomocí WiiConnect24 na internet.

A naneštěstí jsou opět střílecí vsuvky naopak tím nejnudnějším. Problém je zejména v tom, že se hraje jen o body a vy nemůžete zemřít. Když vás zasáhne střela od některého ze stovek králíků, tak se bohužel pouze odečtou body, ale pokračujete dál. Měl jsem sílu si zahrát jen tři tyto úrovně a přestože je jejich grafické zpracování doslova věrné realitě a Crysis by mohla jen závidět, herní náplň je řídká jako saharská rybí polévka.

Králíků je na obrazovce v jeden moment mnoho, všude jsou různé klamné cíle, ale přesto je střílení nechutně rozvláčné a o akčnosti nemůže být řeč. Vrátím-li se k oné grafice, autoři to dokázali díky zdigitalizování filmu ze skutečných lokací, například v pařížském parku nebo v New Yorku. Ve těchto reálných lokacích se pak pohybují vaše terče. Ačkoliv je řemeslné provedení střílečky naprosto dokonalé, včetně překážek zastavujících vaše střely, zábavnost mi připadala tragická.

• Zpracování
Zřejmě kvůli rychlokvašné povaze této hry musím pohanit zpracování. Stylově jde sice o jednu z nejlépe provedených her. Jednotlivé úrovně jsou dobře vymyšlené, se spoustou humoru, ale grafika je jinak tristní. Všechny objekty jsou příšerně zoubkaté a celá hra vypadá jako když běží v rozlišení 320×200. S hratelností to sice nemá nic společného, ale grafika tohoto ražení už není v kurzu pěkných pár let. S tím kontrastují zmíněné střílecí levely, které jsou opravdu mistrně zvládnuté.

další obrázky v naší galerii

Hudba zní pouze při hrání v kapele a vesměs jde o známé pecky osmdesátých let. Zvukové efekty pak sestávají z králíčího řevu: „bwaaha, bwaahaha“ a ruzných ambietních efektů doplňujících danou úroveň.

Využití WiiConnect24 je bezproblémové, ale opět zamrzí, že je schopností internetu využito jen nahráváním výsledků do tabulky nejlepších výkonů. Když už nám autoři nedovolili přímo soupeřit s ostatními hráči, mohli jsme aspoň mít možnost posílat záznamy povedených her lidem ve Friend listu. Škoda. Poslední bodíky dolů strhávám za nutnost vlastnit jeden Wii-mote na jednoho hráče. Proč si nemohu s kamarády ovladače jednoduše předávat?

• Základním stavebním kamenem je bordel
Pomocí něho se chtějí králíci po invazi na Zemi vrátit na Měsíc. Místo, aby se pokusili ukrást raketu, snaží se ze všeho možného, hlavně pak z naprosto nepotřebných věcí, vystavět jakousi věž, která dosáhne právě až na jejich vysněnou planetku. To znamená, že jezdíte po úrovních, naháníte konzumem zblbnuté lidi, svlékáte je do spodního prádla, třískáte z automatů pet lahve s nápoji. Prostě sbíráte všechno, co vám přijde pod ruku. Tedy pod nákupní košík.

V hlavní roli jsou tři králíci. Jeden nákupní vozík tlačí, druhý do něj hází veškeré harampádí z okolí a třetí je jakousi tajemnou silou vymršťován do prostoru, aby mačkal tlačítka, lekal lidi a vyprazdňoval automaty. Úkolem je vždy najít, kromě sedmi set kusů menšího harampádí, jeden obří předmět. Například krávu, nemocného pacienta v ochranné fólii, letadlo, hodiny nebo třeba trezor.

[Show as slideshow]

oficiální obrázky z Wii verze

• Výjimečná rozmanitost úrovní
Krom několika posledních se nestane, že byste se v dané oblasti setkali s něčím, co už jste viděli předtím. Začátek je trochu pomalejší, abyste si zvykli a naučili se základním principům. To znamená, že jezdíte třeba po nákupním středisku, které je v podstatě bez jakýchkoliv překážek. Lidé s jekotem lítají kolem, po zemi se válí spousta odpadků z automatů a vy pouze sbíráte.

Pozdější úrovně jsou ovšem těžší. Například je nutné zrychlovat, přeskakovat propasti tak, že se rozjedete, spustíte turbo a najedete na skokánek. Musíte se vyhýbat ostnům kaktusů, proti vám se rozbíhají krvelační psi nebo lidé, kteří sebrali odvahu a postavili se vám v ochranných oblecích. Později dostávají lidé i psi helmy, takže je základním útokem, kterým je řev králíků – „Bwwwaaaaaa“, nedostanete. Je nutné se proti nim rozjet, zrychlit těsně před nimi a pak je dodělat standardním způsobem. Ještě dále ve hře na vás lidé vytahují různé vynálezy, jako laserové zbraně nebo obrněnce, které lze odstrojit pouze úderem zezadu.

• Nemění se pouze nepřátelé
Samotné úrovně jsou časem samozřejmě těžší, ale často se k základnímu úkolu, tedy sbírání bordelu, přidávají další. Například musíte pronásledovat oddanou sekretářku na koloběžce a projet stejnou oblastí jako ona v časovém limitu. Jindy z auta strhnete gumu, vlezete si do ní a sjíždíte strmé kopce a současně sbíráte předměty. Jindy se pomocí gumy odrážíte od stěn a snažíte se dostat na výše položené plošinky, což vypadá jako králičí pinball.

[Show as slideshow]

To ovšem stále není vše. V přibližně třiceti úrovních se dočkáte i takových věcí, jako že ukradnete z letadla motor a na něm projíždíte různá zákoutí letiště, vcucáváte nebohé pozemšťany a tím je okrádáte o oblečení. Nebo se pohybujete v temnotě a velmi opatrně prozkoumáváte okolí. Nebo ukradnete výše zmíněného pacienta a pomocí upouštění plynů z jeho plastikové karantény se dokážete vznášet. To se potom pohybujete po střechách měst a kasín.

Prostě se vám nestane, že byste se nudili a svou rozmanitostí připomíná hra dnes už legendární Super Mario Galaxy. A to jsem nemluvil o stíhání krávy, která se veze na korbě auta nebo o možnosti změnit nákupní vozík v motorový člun a projíždět se po jezerech. Věřte mi, že bych mohl pokračovat dál a dál.

• Humor a nadsázka
Už z popisu úrovní je vám jasné, že tahle hra nikoho nebere vážně. Ačkoliv je hlavní zápletka dost primitivní a v podstatě se nevyvíjí, jsou další, které se vinou hrou jako bílé klobásy. Například příběh pacienta a jeho ošetřovatelky. Zpočátku se sestra pouze stará o svého nemocného, později ale dojde na víc a grandiózní finále v Las Vegas mě dostalo do kolen. Velmi mě pobavila i myšlenka v pozadí. Králíci totiž sbírají nepotřebné harampádí, které reklamou zblblí pozemšťané hromadí, což je perfektní útok na naši konzumní společnost.

Z ampliónů na ulicích měst nebo v obchodních centrech se ozývají všemožné hlášky: „Dnes jste tvrdě pracovali. Za to byste se měli odměnit. Nejlépe něčím pořádně drahým!“, „Říká se, že čas jsou peníze. To není pravda – peníze jsou peníze.“ nebo „Smějte se, sleduje vás kamera.“. Lidé jsou ve hře vyobrazeni jako tupé ovečky, které nemají svůj rozum a slepě následují všechna tato doporučení. Také jsem si tak v předvánočním shonu připadal.

[Show as slideshow]

• Co dotváří skvělou atmosféru?
Hudební složka je zajištěna zběsilou moldavskou dechovkou – Vagabontu, která mi přijde jako z Kosturicových filmů. Z ampliónů ve hře se velmi často ozývají i staré hitovky z šedesátých a sedmdesátých let. Grafika je komixová, technicky na velmi nízké úrovni, ale ke hře se báječně hodí. Celkové zpracování je v pohodě, žádný problém jsem neměl ani s ovládáním nebo nahrávacími časy.

Herní doba je kolem osmi až deseti hodin v závislosti na tom, jestli chcete vysbírat všechny předměty a získat veškeré bonusy. Ty se nesou zejména v duchu úpravy hlavních charakterů. Králíky si můžete libovolně pomalovávat, razítkovat, tvarovat a tak podobně. Možností je dokonce více než v samotném Mii kanálu a stejně jako v něm, se i zde konají soutěže o nejlepší model. Přes Vánoce to byl samozřejmě Santa Klaus. Osobně jsem si vyrobil zelenomodrého ufouna a krvavou zombie s pilou zaříznutou v hlavě.

Hodnocení: 8/10
Zdroj: Tiscali Games